Natolik známé a diskutované téma zdánlivě budící dojem, že není již třeba ho připomínat. Nicméně opakování jest matkou moudrosti a mnohdy chovatel zjistí zdroj problémů ve stádě právě tam, kde by ho nikdy nečekal.

Úvodem si povězme, co to vlastně příbuzenská plemenitba je, či co se vlastně stává, když připouštíme různě příbuzná zvířata. Po genetické stránce se vlivem připuštění jedinců s podobným genotypem, což sourozenci a rodina obecně je, snižuje variabilita genotypu potomstva, tedy narůstá procento homozygotů. Úspěch vyšších živočichů v přírodě však právě souvisí s heterogenitou populace, neboť jest dokázáno, že i každý člověk má v sobě zakódováno až pět letálních variant genu. Proč však jedinec neumírá? Jednoduše proto, že pro každý jeden fenotypový projev máme dvě varianty genu a když jedna varianta genu jest letální, tak druhá zdravě funkční tuto letální plně nahradí, aniž by jedinec vůbec něco tušil. Takový jedinec jest heterozygot. Projev onemocnění nastává pouze v případě, že obě alely jsou shodné v letální formě. Jedinec je homozygot a umírá. Paradoxně větším problémem je heterozygotní genotyp vážných onemocnění z důvodu přenosu těchto alel na potomstvo. Na potomstvo se přenese někdy zdravá alela a někdy letální, což při použití v zemědělské praxi může být vážným problémem. Představme si býka vynikajících parametrů, jehož inseminační dávky jsou distribuovány do celého světa. Pokud, jest heterozygot a je připouštěn na zdravé plemenice –homozygoty, nic na jejich potomstvu nepoznáme a přitom už některé telata jsou dalšími nosiči genetické choroby. Kdy se choroba projeví? Patrně v další generaci potomků, kdy se mohou potkat geny zdánlivě vzdálených rodin a začnou se objevovat první homozygoti a s nimi různá genetická onemocnění. I když chovatel začne okamžitě jednat, což nemusí být vždy pravdou a důvody abortů či úhynu telat jsou hledány v péči a výživě, je letální alela rozšířena dnes možná i po celém světě.

Samozřejmě molekulární genetika a diagnostické metody se vyvíjí, takže plemeníci jsou dnes testování již před zahájením distribuce pomocí laboratorních metod na všechny známé genetické choroby jako BLAD;BRACHYSPIRA;FXID; CVM;DUMPS;BC a onemocnění z přítomnosti haplotypů HH1 až HH5. Avšak věda zatím není všemocná a představa, že budeme používat inbreedingu u geneticky vyšetřených jedinců s vysokou užitkovostí je zatím nereálná až děsivá.

Co tedy dělat? Na jednu stranu zde jsou TOP býci s vynikajícími hodnotami, ale jejich genetická variance se snižuje. Stačí se mnohdy podívat na všechny jména v rodokmenu plemeníka a zjistíme, že většina TOP býků je alespoň vzdáleně příbuzná. Na druhé straně býka nepříbuzného není problémem sehnat, ale většinou se již nejedná o jedince TOP parametrů.

Takže v prvé řadě jest nutno si hlídat, zda jsou používaní plemeníci v rámci vyšetření negativní na genetické choroby a současně věnovat pozornost rodokmenu býka a plemenic stáda, abychom předešli zbytečnému inbreedinku.

Za velmi důležité považuji sledovat potenciální plemeníky z celého světa, neboť pouze chovatel s širokým přehledem si bude schopen vybrat z přemíry nabídky býků plemeníky outcrossové a zároveň velmi kvalitních parametrů. K současné nabídce býků nutno říci, že se již nejedná o genetiku národní, či státní, ale jen o genetiku světovou, takže přílišný konzervatismus, či patriotismus není na místě.

Na závěr článku bychom mohli uvést některé plemeníky z naší nabídky jako „outcrossové“ nicméně pro přesné doporučení daného plemeníka samozřejmě potřebujeme rodokmeny vašich krav, takže v případě dotazů nás kdykoliv kontaktujte a mimo nabídky na našich stránkách vám rádi zašleme stále aktualizovaný nabídkový katalog.